Kralický Sněžník 2020

17.11.2020

Zpět na rok 2020.

Úterý

V úterý na státní svátek jsme vyrazili jako každý rok na Kralický Sněžník. Protože byla epidemie Covid-19 tak byl zákaz schromažďování atd. a tak jsem letos nikoho nezval, ale stejně se nás tam sešlo 15. Skoro všichni co jsme se sešli tak už na Kraličáku několikrát byli a protož bylo docela deštivo po ránu, tak jsme se rozhodli, že letos vyrazíme ze Stříbrnice. Sice delší cesta autem o to kratší cesta pěšky. Stejně kdyby jsme šli přes Klepač, tak v té mlze by jsme nic neviděli. Dojeli jsme tedy do Stříbrnice a na parkovišti pod sjezdovkou na začátku jsme nechali auta. Lehce pršelo a byla mlha, ale přesto jsme vyrazili po žluté až na chatu Návrší, kde jsme si dali pauzičku a první občerstvení.

Lubošův transportér a jedeme.

V Stříbrnici, kde parujeme.

Šlapeme k chatě Návrší.

Pěkný strom a mlha.

Pauza u chaty Návrší.

Svačinka u chaty Návrší.

Silnice na chatou.

Na hranici jsme šli po Polské zelené značce.

Taky to bylo do kopce, ale lepší než silnice.

Šlapeme.

Za Stříbrnickým sedlem ta Polská cesta není cesta - je to bahniště.

Polské bahniště.

Vyber si bahno vlevo nebo vpravo?

Ta cesta byla ale sranda.

Psům a dětem se bahniště moc líbilo.

I Vráťovi pohorky byli nízké.

Touhle cestou šli všichni prvně mimo mě a Vráťi.

Myslím, že touhle cestou šli taky všichni naposled.

Když jsem to šel minule v létě tak cesta byla stejná - bahnitá.

Nekonečné bahniště.

Každy si musí najít cestu sám.

Konečně jsme za bahništěm a stoupáme na vrchol.

Jdeme kousek pod slonem, ale po Polské cestě.

Na vrchol jsme šli tedy po Polské zelené turistické cestě. Lidi co s už několikrát na Sněžníku byli tak touhle cestou ještě nešli, byla to originální cesta, která tě vyvede až na vrchol. Je to , ale paradox že vedle tohodle bahniště asi o 20 až 50 metrů vede česká turistická cesta, která je úplně v pohodě schůdná a žádné bahno. Rozdíl mezi Českou a Polskou cestou je brutální.

Vrcholová louka na Kralickém Sněžníku.

Vrcholové foto na Kralickém Sněžníku.

Na vrcholu Poláci začali stavět rozhlednu.

Původní hromadu přeorali.

Vedle kupy je vyhrabaná jáma.

Pak jsme po České cestě sešli kolem pramenu Moravy až ke slonoj a nejdřív do sklepa po staré chatě, kde jsme si dali žrádlo pauzu.

Řízky a řízky a tatranský čaj.

Přeci jen v tom sklepě je tepleji.

Společná fotka u slona.

A vracíme se dál Českou cestou - tohle je nejhoší úsek té naší cesty a o 40m vlevo je ta Polská - bahniště.

Prostě Češi si umějí poradit.

Pěkná cestička.

Když jsme se vraceli jinou žlutou horní cestou tak se začli trhat mraky.

Lukáš je ve svém živlu.

Mraky se trhají.

Před námi je vidět kopec Štvanice s rozhlednou.

Příjemná klesající cesta.

Krásné naše hory.

Prudká zatáčka pod Tetřeví horou.

Myslím, že se všech procházka líbila. Počasí bylo přijatelné, jen na vrcholu trochu foukalo, ale jinak bylo pěkně i když mlhavo. Mrholení bylo jen ze začátku. Děkuji všem učastníkům : Hedvika, Tomíkoj, Lukáškoj, Lubošoj, Kuboj a Kuboj se psem, Davidoj a Janě, Monče se psem, Vráťoj a dvou kamarádkám a dvoum kamarádům. A ještě jako účastník i já. Celkem tedy 15 lidí a 2 psi.

Zpět na rok 2020.

Zpět na hlavní stránku.